Separační úzkost u psa

Separační úzkost u psa

Jeden z nejběžnějších problémů chovatelů psů je nezvladatelné chování psa při jejich odchodu. Psi se počůrávají, vyprazdňují, štěkají, vyjí, žvýkají věci či zkoušejí utéci. Tyto problémy mohou být způsobovány špatnou výchovou, ale také mohou být příznaky psího stresu. Jestliže je problematické chování psa při odchodu páníčka spojeno s nadměrným sliněním či úzkostí, je jasné, že nejde o pouhou nevychovanost, ale pes trpí tzv. separační úzkostí

Co je separační úzkost

Separační úzkost začíná psím zklamáním z odchodu svého páníčka a může vyvrcholit až extrémních chováním, kdy je pes nebezpečný nejen svému okolí (ničení věcí, nábytku, oken či dveří), ale může ublížit i sám sobě

U některých psů se separační úzkost spouští již samotnou přípravou na odchod páníčka. U jiných se může projevit až po jeho odchodu, kdy pes zjišťuje, že je doma sám. Mnozí psi se snaží své páníčky přivolat zpět štěkáním, vytím či jiným chováním a v případě návratu je vítají, jako kdyby se roky neviděli. 

„Léčba“ psí separační úzkosti spočívá v tom, naučit psa užívat si nebo alespoň tolerovat samotu při nepřítomnosti člověka. Jde o to nastavit věci tak, aby pes v situaci vyvolávající úzkost, tzn. když je doma sám, nepociťoval strach, ale bral tuto situaci neutrálně. 

Separační úzkost – symptomy

Mezi symptomy, které mohou indikovat separační úzkost patří následující:

1. Počůrávání a vyprazdňování

Na nepřítomnost svých páníčků reagují někteří psi děláním loužiček a hromádek. Jestliže však pes čůrá a vyprazdňuje se v přítomnosti páníčka, nebude se pravděpodobně jednat o symptom separační úzkosti.

2. Štěkání, kvílení, vytí

Pes trpící separační úzkostí může v případě samoty štěkat, kvílet či výt. Tyto druhy štěkání či kvílení nejsou spouštěny ničím jiným než osamocením psa.

3. Rozkousávání, hrabání a jiné destruktivní chování

Někteří psi, kteří jsou ponecháni osamotě a trpící separační úzkosti rozkousávají věci kolem sebe, dveřní rámy či okenní parapety, škrábou na vstupní dveře či jiným způsobem ničí vybavení domu. Toto chování může vyústit ve vlastní zranění, zejména zlomené zuby, pořezané a poškrábané packy a zničené drápy. Jestliže pes okusuje, škrábe a ničí věci v nepřítomnosti páníčka, jedná se o znak separační úzkosti. 

4. Utíkání

Pes trpící separační úzkostí se může snažit utéci z místa, ve kterém byl ponechán o samotě a separován od svého páníčka. Pes se může snažit prokousat či prohrabat dveřmi a okny, což může vyústit v poranění psa – zlomené zuby, pořezané a zraněné packy a zničené drápy. 

5. Běhání podle vzorce

Někteří psi zanechaní doma osamotě, chodí či klušou po přesně stanovené opakující se trase. Někteří psi běhají dokolečka jako podle vzorce, jiní vpřed a vzad podél přímé linie. Takovéto chování, jestliže je provozováno v nepřítomnosti páníčka, je znakem separační úzkosti. 

6. Pojídání exkrementů

Někteří psi reagují na samotu pojídáním vlastních exkrementů. Pes trpící separační úzkostí tak bude činit pouze v nepřítomnosti člověka. 

Separační úzkost u psa

Proč psi trpí separační úzkostí?

Zatím nebylo objeveno přesvědčivé vysvětlení, proč se u psů separační úzkost vyvinula. Nicméně stále více psů, kteří byli adoptování ze psích útulků, trpí separační úzkostí více než psi žijící u jedné rodiny už od štěněcího věku. Je to nejspíše dáno ztrátou pro psa důležité osoby či skupiny osob, která v budoucnu vede k rozvoji separační úzkosti. K rozvoji úzkosti může rovněž vést i méně dramatické události a změny v životě psa, který se takovým nedokáže vyrovnat. 

K rozvoji separační úzkosti mohou vést následující situace:

Změna páníčka a jeho rodiny

Jestliže psa jeho původní majitel opustí či předá jinému, může toto vést k rozvoji separační úzkosti. 

Změna řádu

Náhlé změny v rozvrhu či řádu vedoucí ke změně času, po kterou je pes sám doma, může vést k rozvoji separační úzkosti. Například pokud majitel psa pracující z domova a trávící se psem celý den změní práci vyžadující zanechání psa na 6 a více hodin o samotě, může u psa vést k rozvoji separační úzkosti. 

Stěhování

Stěhování může u psa vést rovněž k rozvoji separační úzkosti.

Změna členů „psí smečky“

Náhlá absence člena rodiny (smrt, stěhování) může u psa vést k rozvoji separační úzkosti. 

Léky

Existuje mnoho léků, které mohou u psů způsobovat časté močení a jiné znečišťování uvnitř domu. Jestliže váš pes nějaké léky bere, kontaktujte lékaře a zjistěte, zda tyto léky nemohou způsobovat problémy s častým močením. 

Jiná problémová chování psa

Někdy je těžké určit, zda pes trpí separační úzkostí či nikoliv. Některá běžná psí chování mohou mít podobné symptomy. Proto nelze hned činit závěry, že zrovna váš pes trpí separační úzkostí. Je důležité vyloučit následující problémová chování.

Submisivní chování (poddajnost) nebo učůrávání z rozrušení

Někteří psi mohou učůrávat při vítání návštěvy, fyzickém kontaktu nebo kárání a trestání. Takoví psi mají sklony k submisivnímu držení těla – nízko držený ocas, uši dozadu, skloněná hlava, přikrčení, leh na zádech. 

Špatná výchova

Psa je již od štěněcího věku nutné vést k hygienickým návykům. U psa, který v domě příležitostně močí, může být tato výchova zanedbaná.

Značkování

Někteří psi si uvnitř domu dělají pachové značky. Jsou to především psi, ale i feny, kteří při značkování zvedají nohu do výšky.

Štěněcí hrátky

Mnoho mladých psů a především štěňat si krátí dlouhou chvíli ničením věcí a to za přítomnosti i nepřítomnosti svého páníčka.

Nuda

Psi potřebují mentální stimulaci a když ji nemají, trpí destruktivním chováním v případě, že jsou ponecháni doma osamotě. Tito psi zpravidla žádnou úzkostí netrpí, vše dělají jen z nudy. 

Nadměrné štěkání a vytí

Někteří při štěkají a vyjí v odpovědi na různé spouštěče v jejich okolí. Můžou jimi být neznámá světla či zvuky. Činí tak ať už je jejich pán doma či není přítomen. 

Léčba separační úzkosti

Jak léčit separační úzkost u psa

Jestliže váš pes trpí středně těžkou separační úzkostí, „přeprogramování“ může tento problém zlepšit či dokonce úplně vyřešit. „Přeprogramování“ je proces léčby, při kterém přeměňujeme zvířecí strach, úzkost a agresivní reakce na příjemné pocity či uvolnění. Je třeba situace, objekty, místa, osoby či zvířata vyvolávající nepříjemné stavy spojit s něčím opravdu příjemným, co v psovi vyvolává přesně opačné stavy. Časem se pes naučí, že cokoliv čeho se bojí může vyústit v něco příjemného. Pro psy se separační úzkostí se „přeprogramování“ zaměřuje na rozvoj asociace mezi samotou a dobrými věcmi (například dobrým jídlem). Zkuste používat tuto metodu asociace při každém vašem odchodu z domu. Při odchodu dejte psovi například hračku, která ho zabaví alespoň na 20 – 30 minut. Na trhu existují tzv. Smart hračky pro psy, které slouží přesně k tomuto účelu, zabavit psa a zkrátit tak dobu čekání na váš návrat. 

Najděte psovi práci

Dostatek mentální i fyzické stimulace je důležitou součástí léčby mnoha problematických chování psů, obzvláště separační úzkosti. Zaměstnání mysli a zvýšení fyzické námahy vede u psa ke snížení stresu a celkově šťastnějšímu životu. 

Abyste udrželi psa zaměstnaného a šťastného, zkuste následující:

  • Dopřejte psovi každý den alespoň 30 minut aerobní činnosti (běh, plavání). Provedete-li to před svým odchodem, využije pes času vaší nepřítomnosti k odpočinku a zkrátí se mu tak doba čekání na váš návrat. 
  • Hrajte si! Vyzkoušejte dogfrisbee (více o frisbee zde), agility (více o sportu k upevnění vztahu mezi člověkem a psem zde), přetahování, aportování.
  • Choďte se psem každý den na procházku. Vybírejte pokaždé jinou trasu a navštěvujte nová místa, díky čemuž pes získá nové zkušenosti, pachy a zážitky. A vám to koneckonců prospěje také.
  • Poschovávejte po domě oblíbené psí pamlsky. Po vašem odchodu se pes zabaví jejich hledáním. Váš pes si tuto hru zamiluje!

Separační úzkost a léky

Těžké stavy separační úzkosti si vyžadují již zásah veterináře. Vždy problematické chování psa konzultujte se svým veterinářem a nepokoušejte se psovi sami naordinovat léky, mohli byste mu vážně ublížit!